THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Niežeby RUMBURAX neboli zaujímavá kapela, no nemožno neoceniť, že v istej fáze svojho vývoja podnikli veľmi dôležitý krok: rozpadli sa. S minimálnou personálnou zmenou na poste speváka na ich troskách vznikla nová kapela s podobne nešťastným (hoci určite zapamätateľným) názvom RUST 2 DUST, ktorá vo veľmi krátkom čase hlási nástup na scénu s trojskladbovým EP „Dopamine“. Hudobné smerovanie v duchu modernej stránky metalových 90. rokov viacmenej zostalo, azda len ten KORN ustúpil v prospech metalcoru, oproti tvorbe RUMBURAX sa nová kapela obohacuje o progové a muzikantsky-orientované prvky (zrejme prínos pána gitaristu Semisha) a výbornú produkciu, ktorou na slovenské pomery vytŕčajú možno aj najviac zo všetkých. Čo je najdôležitejšie, Tomáša Buroňa už teraz možno pasovať za slovenský spevácky objav, stelesnenie pojmu rodený frontman a veľký talent, ktorý potvrdí, akonáhle sa trochu viac vyspieva a možno aj zanechá priveľkého obdivu voči okamžite spoznateľným vzorom. RUST 2 DUST zvládli svoje uvedenie na scénu výborne. S originalitou si zatiaľ príliš veľkú hlavu nerobia, stačí im, že to náležito a sebavedomo hobľuje a piesne prekvapujú zapamätateľnosťou. Vďaka charizme a bezprostrednosti sa im publikum bude hľadať určite ľahko a to potom asi ani nebude vadiť, keď „namistrovaná“ kritika sem tam zhodí nedostatočnú zásadovosť. Fanúšikovia LAMB OF GOD by si predkapelu rozhodne nemali nechať ujsť.
7,5 / 10
Technickejšia, celkom chytľavá a iným spevom opatrená verzia Rumburax. Nechajme sa prekvapiť...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.